Orsec

Průvodce návrhem systému síťového videa - 2.část "Skládačka" zvaná kamerový systém

IP CCTV Guideline – „Průvodce návrhem systému síťového videa"

Norma ČSN EN 50132-1 definuje tzv.“Funkční bloky“ kamerového systému. Dále popisuje poplachový sledovací kamerový systém jako skladbu řady zařízení obsahující analogové nebo digitální prvky včetně software. Tvrdí také, že základní definice v CCTV se vztahují pouze na systém jako na celek, na funkční bloky a vztahy mezi nimi.

Určuje, že úplným základem pro definice požadavků v CCTV slouží funkční popis celého systému a jeho rozdělení do určitých funkčních částí, resp.bloků:

1. Video prostředí (zachycení obrazu / propojení / zpracování obrazu)
2. Management systému (management dat a aktivity / propojení k dalším systémům)
3. Bezpečnost systému (integrita systému / integrita dat).

Podíváme-li se na základě těchto klíčových formulací na navrhování kamerových systémů jako funkčních celků a opustíme-li i my (tak jako to u CCTV již učinili všichni ostatní - integrátoři, montážní firmy, konzultanti, investoři, uživatelé, zástupci pojišťoven atd.) analogový svět, můžeme takový referenční rámec najít – například v oborové publikaci IP CCTV Guideline – „Průvodce návrhem systému síťového videa“.

Základem této publikace jsou nejnovější informace z Evropské komise pro normalizaci v elektrotechnice (CENELEC), ale také znění platných norem – hlavě systémová norma ČSN EN 50132-1. Publikace je postavena na struktuře mezinárodně uznávaných dokumentů a vychází ze skladby moderních kamerových systémů dle předních světových výrobců (Panasonic, Pelco, Siemens, Dallmeier, Bosch), kteří se v rámci organizace ONVIF od roku 2008 aktivně podílejí na vývoji standardů přímo pro komponenty síťového videa.

Guideline IP CCTV
Z pohledu „globálního“ světa se nejedná o žádnou světovou novinku, většina renomovaných světových výrobců má již léta zpracovány interní obchodně technické příručky, tzv.“Sales Guide“. Každý v oboru CCTV se od počátku své činnosti v oboru snaží najít způsob pro efektivnější navrhování, obchod a realizaci. Ti z nás - kteří si včas uvědomili, že i přes drobné či větší odlišnosti (pozitivní i negativní) jednotlivých položek „skládačky zvané kamerový systém“ i nadále vše podstatné vychází z fyziky a jejich příbuzných oborů mají před ostatními určitý náskok.

Proč bychom měli nejprve řešit kterou konkrétní kamerou z nepřeberného množství nabízených budeme snímat kritické místo, když základní a navíc pravděpodobně jedinou objektivní informací může být pro všechny zúčastněné popis světelných podmínek. Popis, který nám následně společně s doplňkovými informacemi tu nejvhodnější kameru pomůže vybrat efektivněji.

Proč bychom měli nejprve řešit typ kamerového krytu, když nevíme nic o standardních, případně specifických vlastnostech prostředí kde bude společně s kamerou instalován. Proč bychom měli nejprve řešit kolik monitorů bude na stole řídícího pracoviště, když nevíme nic o předpokládaném provozu a neznáme ani účel jeho zřízení atd. 

Abychom věděli a mohli následně efektivně (a mnohdy také efektně) libovolný kamerový systém navrhnout, měli bychom nejen vědět jak se na podstatné informace zeptat, ale i jakým způsobem je dále využít. To, co potřebujeme jsou informace. Informace věcné a chronologicky seřazené.

U nových standardů, vhodných pro návrh kamerových systémů na principu IP technologií je možno pozorovat odklon od zaběhnutého vnímání skladby kamerových systémů (Kamera / Přenos / Zpracování / Záznam / Zobrazení). Pro navrhování jednotlivých zařízení v kamerovém systému je základem první ze jmenovaných funkčních bloků – „Video prostředí“.

Účelem kamerového systému bylo a i nadále je zachytit obrazy scény, zpracovat obrazy a zobrazit je operátorovi. Tato entita skládající se ze zařízení a vzájemného propojení mezi zařízeními je normou popsána jako video prostředí. Na rozdíl od konkrétního souboru zařízení tvořících CCTV systém, je video prostředí definováno třemi funkcemi:

• Generování video obrazů (zachycení obrazu)
• Přenos a směrování video obrazů a řídících signálů (propojení)
• Zobrazení, uchovávání a analýza obrazů (zpracování obrazu)

Tyto uvedené funkce mohou být reprezentovány různými HW nebo SW prvky systému. Důležité je uvědomit si, že tyto funkce nejsou vždy nutně svázány se samostatnými zařízeními, a více funkcí může být obsaženo v jediném zařízení. Ze všech tří funkčních bloků je zde vidět zřejmě největší rozdíl mezi řešením analogovým a síťovým.

Publikace „Guideline IP CCTV“ je postavena na přehledových tabulkách, pomocí kterých je možné provádět jednoznačné shromažďování informací z klíčových míst kamerového systému. K jejich určení a pojmenování v rámci funkčního bloku „videoprostředí“ bylo využito termínu a definic (obecný výskyt v rámci systému je znázorněn na ilustračním schématu IP CCTV systému) z již zmiňované normy. V obecné rovině jde říci, že se jedná o místa kde je možné pracovat s obrazem:

1. Zachycení obrazu (image capturing)
2. Propojení (interconnections)
3. Zpracování obrazu (image processing)
4. Uživatelské rozhraní (user interface)

Při zpracování do konečné podoby došlo k doplnění informací o bezpečnosti, o rozlišení, o novém přístupu k určování stupňů identifikace osoby a také o pozici projektanta při „navrhování“ kamerových systémů.

... konec 2.části

Michal Randa
Informační portál ORSEC